Alžírsko – země umění a historie
Archeologické objevy z počátku 20. století dokládají, že první lidé se v Alžírsku usadili dávno před čtvrtohorami, velmi pravděpodobně ještě koncem třetihor.
Římský vliv v Africe zesílil zejména po pádu Kartága. Přes své politické a vojenské schopnosti Masinisův vnuk Jugurtha nedokázal zabránit porážce a následnému rozdělení království.
„Jugurtova válka“ opěvovaná Gaiem Sallustiem Crispem byla dlouhá a Římané v ní ztratili šest armád.
Vpád Vandalů do země po pádu římské říše urychlil její rozpad. Stoletá byzantská nadvláda k jejímu pozvednutí nestačila. Začala se utvářet nová numidská království, podobně jako tomu bylo na druhém břehu Středozemního moře. Nástup islámu v 7. století znamenal novou etapu ve vývoji země.
Islám hlásající novou spiritualitu přispívá ke vzniku další civilizace.
V 11. století sjednocují Maghreb západosaharští Almoravidé. O století později se severní Afrika za vlády Almohadů ocitá na vrcholu světové civilizace.
Příchod Turků v 16. století představuje začátek nové epochy, která vtiskne nový styl alžírskému urbanismu.
V polovině 19. století upadá země do područí francouzských kolonialistů. Obrovské množství původních budov je tehdy zbouráno a nahrazeno stavbami v západním stylu. Povstání alžírského lidu, které vypuklo 1. listopadu 1954, přivedlo zemi k nezávislosti 5. července 1962.
Alžírsko dnes nabízí souhrn urbanistických památek, které odrážejí civilizační prvky Středního východu, Afriky a Středozemí. Jeskynní malby, dolmeny, mauzolea berberských králů, římská města, arabská města, vzácné památky islámského umění, moderní architektura... Předci zemi zanechali kulturní dědictví, které dnes představuje z turistického hlediska nesmírné bohatství.
Zvláštní, téměř měsíční krajina velkého geologického významu skrývá jeden z nejcennějších souborů jeskynního umění na světě. Více než 15 000 kreseb a rytin poskytuje přehled o klimatických změnách, výskytu zvěře a vývoji člověka na pokraji Sahary v době zhruba od 6000 let před Kristem až po první staletí našeho letopočtu. Geologické útvary s proláklinami, které v pískovci vytvořila eroze, uchvacují svou nevšední krásou.
Dva tisíce kilometrů od Alžíru se nachází jedinečná krajina Tasili n'Adžár, rozsáhlá náhorní plošina připomínající měsíční povrch s překrásnými přírodními partiemi (obrovské kaňony, hluboké soutěsky, kamenné lesy, erozí vytvarované pískovcové kupole). Severně od Hoggaru se rozkládá jedno z nejbohatších muzeí prehistorického umění na světě. Na stovkách kilometrů tam několik tisíc překrásných jeskynních kreseb představuje zcela nový příspěvek ke světovým dějinám umění a k poznání prehistorických civilizací Afriky.
Džamila neboli Cuicul je se svým fórem a se svými chrámy, bazilikami, vítěznými oblouky a obydlími rozsetými v nadmořské výšce 900 metrů obdivuhodným příkladem vhodného uplatnění římských urbanistických pravidel v horském prostředí.
Na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO se nachází sedm alžírských památek a sídel.
Údolí obklopující pět opevněných sídel a měst si uchovalo původní ráz tradičního osídlení Ibaditů z 10. století. Svou funkčností, střízlivým vzhledem a dokonalým zasazením v prostředí je architektura M’Zabu, inspiračním zdrojem i pro dnešní urbanisty.
Typické arabské město Casbah se nachází v jedné z nejnádhernějších přímořských lokalit Středozemního moře, kde od 4. století před Kristem působilo kartaginské obchodní zastupitelsví. Součástí tohoto památného místa jsou vedle pevnosti starodávné mešity, paláce v otomanskémslohu a tradičně uspořádané městské stavby, které dodnes nesou známky tehdejšího společenského života.
