Turistika v Alžírsku

Alžírsko, země kontrastů na severu Afriky, se rozkládá na rozloze 2 381 741 km2. Má šest tisíc kilometrů společných hranic s Marokem, Tuniskem, Mauritánií, Západní Saharou, Nigerem, Mali a Libyí.

Na severu je jeho 1200 kilometrů dlouhé pobřeží omýváno Středozemním mořem, na jihu zabírá téměř dva miliony čtverečních kilometrů poušť.

Jeho relief tvoří čtyři útvary: pobřežní pohoří Tellu, které přechází do náhorních plošin, jižní horské pásmo, prodloužení marockého Velkého Atlasu a Sahara s jejími horskými masivy.

Středozemní podnebí poskytuje Alžírsku dostatek slunečního svitu po celý rok a zimy jsou zde mírné.

Přírodní trumfy Alžírska vyhovují nesčetným turistickým aktivitám v následujících oblastech:

Tyto rozmanité turistické aktivity lze celoročně provozovat na takových místech, kde jediným soupeřem exotiky je krása krajiny:

Na celém území Alžírska jsou v činnosti 202 termální prameny, které jsou vyhedávány pro své nepopiratelné léčebné účinky.

Historie, zeměpis, klima, přírodní krásy, legendární pohostinnost obyvatel, turistická politika posledních let, to vše dělá z Alžírska ideální destinaci pro turisty z celého světa.

Moře, hory, poušť: rozmanitost krajiny, výjimečnost oblastí však z Alžírska nedělají pouze zajímavou turistickou destinaci, ale i zemi s všudypřítomnou historií a uměním.

Afrika, Orient, Středomoří se zde prolínají v jediném kvasu. Svědčí o tom nesčetné občanské a vojenské stavby, náboženské památky a pohřebiště, paláce a obydlí, veřejné a soukromé budovy... Neradno zapomenout ani na umělecké sbírky všeho druhu, dědictví různých civilizací, které poznamenaly dějiny Alžírska, jehož podzemí dosud nevydalo všechna svá tajemství.

Informovaný návštěvník proto neobejde „živá“ poselství, jež v neměnné podobě střeží tisíciletá historická jádra měst (casbah) jako Alžír a Constantine s jejich legendárními terasovými domy, přitažlivá Kabylie a její nezkrotné horské osady, nad jejichž klidem dohlíží majestátní pohoří Djurdjura, Aurès a jejich fantastické cedrové lesy, jedinečná a fascinující Sahara, neznámé a mystické hory Hoggaru, prehistorické prohoří Tassilli...

A to není všechno. Zeměpisné a klimatické kontrasty jsou v této zemi tak nápadné, že v některých obdobích se v tutéž dobu jedni mohou koupat v otevřených lázních (Ain-el-Turk, Oran nebo Sidi-Fredj v západním Alžíru), zatímco jiní mohou lyžovat na svazích Chréy (nedaleko Blidy) nebo v Tikjdě (Kabylie). Mimoto a vlastně současně s tím grandiózní nesmírnost Velkého jihu posetého oázami neobyčejné krásy vytvářejí zcela výjimečnou turistickou atrakci saharského typu. Uchvacující přírodní útvary jsou zasazeny v neprozkoumatelném prostoru, kde panuje absolutní klid...

Navštívená místa jsou bohatá na historii a dávnou slávu... Tlemcen se svou věhlasnou minulostí abdelwaditského hlavního města; antické, punské a románské město Constantine; koketní Annaba; pyšná Médéa; Aflou a jeho vyhlášené koberce Djebel Amour... Tato sídla a mnohá další mají svůj dávný vzhled, stejně jako Alžír, Oran nebo Cherchell. Cožpak nejsou sama o sobě uměleckými díly těch, kdo v nich žili v minulosti? Země se vyjadřuje svým uměním. Tvary, barvy, materiály jsou v alžírském slunci pravou tváří lidu s bohatými řemeslnými a uměleckými tradicemi.

Stejně tak lze říci, že svým zeměpisným rázem je země hýčkaná záviděníhodně lákavou přírodou, jež se stala bohatým inspiračním zdrojem řemeslných umělců. Žádný jiný antropologický či etnografický zdroj neumožňuje jít tak vstříc civilizaci Magrebu jako právě ten, jenž se tak zázračně uchoval v lidové řemeslné tvorbě. Především v hrnčířství. V této oblasti symboly překypující tvorba respektuje striktní pravidla minulých tisíciletí. Totéž platí rovněž pro ostatní lidovou tvorbu. Ať už jde o hrnčířské výrobky z oblastí M’sirdy (Nedroma), Mâatkas (Kabylie) nebo Djemily (Sétif), klenoty z Beni-Yenni (Kabylie) nebo z Aurès, či měděné tácy z Djebel Amour nebo z Nementchas, tyto výrobky inspirované národní poezií dodržují pradávná kulturní a zvyková pravidla. Každý předmět vydává svědectví výtvarné a zároveň mystické krásy a ve své pestrosti a bohatství je odrazem celého Alžírska, země práce a tvořivosti.

Obecně platí, že neexistuje město nebo vesnice, jež by nemohly být hrdé na svou minulost, chráněné archeologické památky či věhlasné lázně. Ať už je to růžová oáza se zelenými palmovými háji pod jasným timimounským nebem; Gardaia se svým pětiměstím s originální architekturou; Tipaza, starodávné římské obchodní centrum, trpělivý svědek někdejší náboženské horlivosti s nesčetnými nekropolemi a bazilikami; Bejaïa (antická Naciria) a Skikda, významné petrolejářské oblasti; Oran s pašovou mešitou a muzeem Demaeght; El-Kala se svým národním parkem, antické město Timgad; Lambaesis, odkud se táhne silná římská stopa – sloužila jako tábor třetí Augustově legii; pokaždé se návštěvník vydává neomylně jediným směrem: k Alžírsku v celé jeho autenticitě, zároveň klidnému a kypícímu životem.